Kdysi dávno za starých časů (asi 14 dní zpět) jsme byli pozváni jako každý rok na ligovou hru Stará Praha.
V sobotu ráno, napůl ještě spící, slyším, jak někdo u mojí hlavy mluví, až pomalu ječí: „vstávej! dělej, makej, pohni se.. !“ Mluví to něco na mě? „Haló, zaspaly jsme!“ Blik, cvak, příjem, Stará Praha, 7.25 sraz, velká svačina, teplé oblečení, Bobři! Honí se mi hlavou. Sakra, zaspaly jsme! Po velkém shonu a zmatku jsme dorazily na říčanské nádraží. Stihly jsme to! Říkám si a nastupuju do vlaku, který nás odváží do Prahy.
Po půl hodině jízdy jsme dorazili do Prahy. Přestoupili jsme na metro, které nás odvezlo na stanici Vltavská. Tam jsme se rozdělili do dvou skupin, první, tak zvaná „akční“ nám vzala spacáky a jiné bebechy jako např.: karimatky, polštáře a plyšáky a odvezla je do bezpečí základny (Chetův byt).
My, jako tým dvě, pod vedením Sluníčka, jsme se měli přesunout na Karlovo náměstí. Cestou jsme trošku bloudili. Když jsme po třetí míjeli Maniny, pohotový Kapr prohlásil, že tady už jsme přeci jednou byli, ne? Což nás velmi pobavilo.
Na Karlově náměstí byl zmatek. Všichni se se všemi vítali a sdělovali si nejnovější události. Řada přišla na samotnou hru. Nejdříve jsme se rozdělili do 11 družstev a dostali otázky a mapy ze 17. století.
Dozvěděli jsme se, že jakýsi čaroděj Mokrouš má problémy s formulkou přeměny kamene na zlato, a tak jsme se mu rozhodli pomoct. Po Novém Městě bylo rozmístěno 6 historických osob, které měli vždy jednu část kouzelné formule. Ale formuli nám nedali jen tak zadarmo, vždycky jsme museli splnit nějaký úkol, jako například: obtančit dům, u kterého byl kamerový systém, rozpoznat květiny, obehrát karbaníka nebo přeložit německá slova do češtiny. Také jsme museli zodpovědět 80 otázek, jejichž odpovědi jsme našli různě na pamětních deskách po Novém Městě a také od nějaké hodné babičky.
Po uplynutí daného času jsme se vyčerpaní, ale za to plní dojmů, vrátili na místo startu. Při čekání na výsledky jsme si dlouhou chvíli krátili blbnutím a hrou na babu. Tak a je to tady – vyhlášení. Tříska vyhlásil vítěze, ale myslím, že jsme vyhráli všichni. Po vyhlášení jsme se zavázanýma očima všichni společně přečetli formulku. Místo kamene se mělo objevit zlato, ale ve skutečnosti se objevil perník. Mnozí byli radši, neboť měli hlad.
Cestou do Chetova bytu jsme se zastavili koupit potraviny na večeři. Když jsme dorazili k Chetovi, někdo šel dělat jídlo a ostatní hráli čarodějnice nebo karty. Na večeři jsme si velice pochutnali – po celodenní túře byli všichni velice hladoví. Večeři jsme spláchli čajem a znovu jsme se pustili do hraní her.
Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.
Tento souhlas po vás požaduje směrnice Evropské unie.
Autor textu: Azalka
Kdysi dávno za starých časů (asi 14 dní zpět) jsme byli pozváni jako každý rok na ligovou hru Stará Praha.
V sobotu ráno, napůl ještě spící, slyším, jak někdo u mojí hlavy mluví, až pomalu ječí: „vstávej! dělej, makej, pohni se.. !“ Mluví to něco na mě? „Haló, zaspaly jsme!“ Blik, cvak, příjem, Stará Praha, 7.25 sraz, velká svačina, teplé oblečení, Bobři! Honí se mi hlavou. Sakra, zaspaly jsme! Po velkém shonu a zmatku jsme dorazily na říčanské nádraží. Stihly jsme to! Říkám si a nastupuju do vlaku, který nás odváží do Prahy.
Po půl hodině jízdy jsme dorazili do Prahy. Přestoupili jsme na metro, které nás odvezlo na stanici Vltavská. Tam jsme se rozdělili do dvou skupin, první, tak zvaná „akční“ nám vzala spacáky a jiné bebechy jako např.: karimatky, polštáře a plyšáky a odvezla je do bezpečí základny (Chetův byt).
My, jako tým dvě, pod vedením Sluníčka, jsme se měli přesunout na Karlovo náměstí. Cestou jsme trošku bloudili. Když jsme po třetí míjeli Maniny, pohotový Kapr prohlásil, že tady už jsme přeci jednou byli, ne? Což nás velmi pobavilo.
Na Karlově náměstí byl zmatek. Všichni se se všemi vítali a sdělovali si nejnovější události. Řada přišla na samotnou hru. Nejdříve jsme se rozdělili do 11 družstev a dostali otázky a mapy ze 17. století.
Dozvěděli jsme se, že jakýsi čaroděj Mokrouš má problémy s formulkou přeměny kamene na zlato, a tak jsme se mu rozhodli pomoct. Po Novém Městě bylo rozmístěno 6 historických osob, které měli vždy jednu část kouzelné formule. Ale formuli nám nedali jen tak zadarmo, vždycky jsme museli splnit nějaký úkol, jako například: obtančit dům, u kterého byl kamerový systém, rozpoznat květiny, obehrát karbaníka nebo přeložit německá slova do češtiny. Také jsme museli zodpovědět 80 otázek, jejichž odpovědi jsme našli různě na pamětních deskách po Novém Městě a také od nějaké hodné babičky.
Po uplynutí daného času jsme se vyčerpaní, ale za to plní dojmů, vrátili na místo startu. Při čekání na výsledky jsme si dlouhou chvíli krátili blbnutím a hrou na babu. Tak a je to tady – vyhlášení. Tříska vyhlásil vítěze, ale myslím, že jsme vyhráli všichni. Po vyhlášení jsme se zavázanýma očima všichni společně přečetli formulku. Místo kamene se mělo objevit zlato, ale ve skutečnosti se objevil perník. Mnozí byli radši, neboť měli hlad.
Cestou do Chetova bytu jsme se zastavili koupit potraviny na večeři. Když jsme dorazili k Chetovi, někdo šel dělat jídlo a ostatní hráli čarodějnice nebo karty. Na večeři jsme si velice pochutnali – po celodenní túře byli všichni velice hladoví. Večeři jsme spláchli čajem a znovu jsme se pustili do hraní her.