Před 1989

V roce 1989 jsme byli oddíly Bobrů a Lesa patřící do pionýrské skupiny Lípa Říčany se jménem i klubovnou (u Marvánku) zděděnými po bývalém junáckém středisku. Stejně tak i naše činnost byla skautingem ovlivněna, neboť první vedoucí obou oddílů Josef Wohlgemuth - Peng (chlapecký oddíl Kondorů) a jeho dcera Anna (dívčí oddíl Lesa) ve své práci (v rámci možností) pokračovali i po zrušení Junáka v pionýrské organizaci. V roce 1971 z Kondorů vznikl oddíl Bobrů, jehož vedoucím se stal Václav Vycpálek, který později převzal od Penga i vedení společných táborů ve Velké Chyšce u Pacova. V roce 1988 se oddíl Bobrů spojil s Lvíčaty a stal se tak smíšeným, neboť od té doby měl i družiny dívek. V této době přicházejí i první ze zakládajících členů a členek budoucího kmene Bobrů.

1989 - poslední rok v Pionýru a zakázané ovoce…

V roce 1989 se konají již tradiční a oblíbená spaní v klubovně po pátečních schůzkách, mikulášská nadílka a putování za vánočním stromkem. Výpravy bývají jednou až dvakrát za měsíc. Nejzdařilejší byly klukovská a týden po ní holčičí výprava na tábořiště a naše vůbec první cesta na Chlum s táborovým ohněm na hradě.

V červenci oddíly Lesa a Bobrů opět společně táboří ve Velké chyšce. Tentokráte v počtu 44 lidí. Vyrábíme první lakrosky, hledáme střepy středověké keramiky a povídáme si o skautingu. V listopadu se někteří z nás zapojují do stávky studentů a všichni již nahlas přemýšlíme o tom, zda a kdy bude skutečně obnovena činnost Junáka.

1990 - zpátky do Junáka a svoboda

Počátkem roku tento kýžený okamžik skutečně nastává a my jej cítíme jako logické vyústění naší snahy o návrat. Oddíly Bobrů i Lesa vstupují do nově obnovené skautské organizace, přičemž dívčí část oddílu Bobrů se musí spojit s oddílem Lesa, jehož vedoucí se stává Laďka Výšková.

V dubnu se účastníme uhříněveské Georgiády a získáváme dvě druhá místa v orientačním běhu a ve skautských dovednostech. Vedoucí a starší členové se na jaře účastní rádcovského kursu pořádaného střediskem Lípa a 21. května pak slavnostně skládají junácký slib. V organizaci programu se od té doby již naplno uplatňují družiny (rody) a jejich vnitřní samospráva.

Na našem prvním junáckém táboře je mnoho nových tváří a všichni bez rozdílu překypují nadšením. Hraje se táborová hra Ve znamení Kon-Tiki na motivy stejnojmenné knihy T. Heyerdala a navštěvuje nás snad ještě více bývalých členů a vedoucích než v jiných letech. Na oblibě získávají táborové dvoudenní výpravy, legendárními se staly Rikiho Landštejn a Chetův a Monteho Šelmberk s nočním dobrodružstvím na hradě. Během roku se asi nejvíce líbila holčičí výprava na tábořiště a klukovská na Lichnici a Seč s deštěm s velkým "D".

1991 - aktivně pod junáckou vlajkou

Počátkem února pořádáme společně s oddílem ze Čtyřkol skautské setkání se skauty z dětského domova v Pyšelích. Náš třídenní pobyt v domově naplněný hrami, soutěžemi a výpravou na Zbořený Kostelec se všem vryl hluboko do srdcí. Toto setkání však muselo být zároveň i posledním... A většina účastníků si již jen dopisuje.

26. 2. Vašek, Monte a Chet úspěšně složili čekatelskou zkoušku a dosáhli tak základní kvalifikace pro vedení junáckého oddílu.

Na další dubnové Georgiádě v Uhříněvsi vítězí naše družstvo v orientačním běhu a skautských znalostech. "Ten, kdo si umí hrát, ten stárnout nemá čas..." zpívá Jan Nedvěd 24. června říčanským skautům a všem, kteří přišli do "Labutě". Pořadatelskou službu zajišťují pracovníci MěKS a členové oddílů Lesa a Bobrů.

Letní tábor probíhá ve znamení Cesty kolem světa, rekordního počtu táborníků a nově i trojdenních výprav. Koncem srpna se naše oddíly již poněkolikáté ujímají natírání klubovny a opravy její střechy a přitom netuší, že tuto práci konají naposledy.

Na podzim se začínají objevovat první vážné neshody mezi vedením junáckého střediska a námi týkající se samotné existence společných akcí obou oddílů (ohňů, výprav,...a tábora). O to více si začínáme uvědomovat důležitost koedukace - společné výchovy dívek a chlapců.

1992 - vznik kmene Ligy lesní moudrosti a oddílové tradice

Na jaře začaly události nabírat rychlý spád. Oddílům Lesa a Bobrů již není povolen společný letní tábor ve Velké Chyšce. Dále junácké středisko rozhodlo o změnách ve vedení a organizaci našich oddílů.

10. dubna je na poradě vedoucích a rodičů našich členů a po zvážení všech důsledků odsouhlasen odchod z junáckého střediska a Junáka vůbec.

V průběhu jara a léta zklamána končí svou činnost většina vedoucích oddílu Lesa a Václav Vycpálek - hlavní vedoucí oddílu Bobrů.

Jako již neskautské oddíly musíme opustit klubovnu u Marvánku. Schůzky za deštivého počasí proto probíhají pod železničním mostem u Srnčího paloučku.

Vedení tábora se ujímá dlouholetý zástupce vedoucího oddílu Bobrů Pavel Špaček - Riki. I když celý tábor probíhá dle dávných tradic oddílů, hlavnotázkou zůstává "jak dál?"

V září je naše snaha sehnat klubovnu korunována úspěchem a pouštíme se do oprav chatky u Starého koupadla zapůjčené od TJ Radošovice.

27. listopadu na sněmu (slavnostním ohni) zakládá 11 členů (Chet, Monte, Hanka, Martina, Zuzka, Kamzík, Ivana, Špiclík, Kovy, Strejda a Tajfun) bývalých oddílů Bobrů a Lesa kmen Bobrů v Lize lesní moudrosti. Prvním podnikem nového kmene je tradiční putování za vánočním stromkem se spaním v nové klubovně.

1993 - všichni do týpí a někdo do LLM

První polovinu roku se věnujeme výrobě tyčí na týpí, která nahradí podsadové stany dříve používané na našich letních táborech, a výrobě dalších, do této chvíle nevídaných, potřeb. Účastníme se také našeho prvního společného táboření s ostatními kmeny, kde Mája získává ocenění pro nejlepší účastnici soutěží.

Na táboře V rodném údolí je mnoho nového; na místo skautských signálů zpíváme indiánské písně, večer se scházíme při společných posezeních v týpí, jež se učíme obývat, první z nás začínají nosit indiánské oblečení. Prvním vyvolavačem volíme Kovyho a psím bojovníkem Kamzíka. Začínáme plnit a přiznávat první činy. Celým táborem prolíná hra na motivy knihy E. T. Setona Rolf Zálesák. Vzniká nová tradice slavnostních zahájení tábora a srpnových "potáborových" výprav.

Sychravé zimní dny si zpříjemňujeme v teple knihoven a Kulturního střediska Spojených Států vyhledáváním informací o severských Indiánech, hlavně kmeni Bobrů.

1994 - zase bez klubovny a nová kuchyň

Na počátku tohoto roku byla vykradena a zdemolována naše klubovna u Starého koupaliště. Byli jsme tak nuceni scházet se venku na sněhu a zrušit středeční schůzky zavedené již v roce 1990. Dále se scházíme jenom v pátek. Náčelník našeho kmene Chet byl v červnu na sněmu Ligy lesní moudrosti pasován na lesní titul sagamor a tím splnil podmínku uznání kmene, která však byla ve stejné době zrušena.

Během prázdnin proběhl dlouho očekávaný tábor na novém kmenovém tábořišti na Chlumě, jehož dominantou se stala právě dostavěná kuchyň. Tábor Cesty Kanadou se vyznačoval krásným počasím, vysvěcením prvního týpí a návštěvou Wanbli Tanky, Hinziwin, Mahpiyy a Čiksiky, na niž se stále vzpomíná.

Na začátku školního roku jsme po dohodě s lesníky podnikli brigádu v okolí našeho tábořiště.

Na základě družby města Říčan s dánským Albertslundem jsme se seznámili s tamními skauty. V listopadu jsme měli tu čest přivítat pět dánských skautských vůdců u nás. Provedli jsme je jak po Říčanech, tak i po památkách hlavního města. Účastnili se našeho sněmu, konaného v lomu v říčanských lesích a byli jím velmi zaujati. První zde konané volby (probíhají jednou za dva roky) potvrdily ve funkcích zakládající náčelnictvo.

Dánští hosté nás pozvali na mezinárodní tábor konaný napřesrok v létě a vyslovili přání, abychom podobný sněm uskutečnili i tam.

Táboření Velké lóže LLM se koná tentokrát u nás na Chlumě, louka byla ale bohužel čerstvě pohnojena. Odtud pak vzniko jméno kemp Bizoního trusu.

1995 - uznání kmene, týpí v Dánsku a konec jedné epochy

Mezi nejvýznamnější události tohoto roku patří první Čotokva (lesní škola LLM), po které Chet, Kovy a Zuzka úspěšně složili náčelnické zkoušky. Důsledkem toho bylo i oficiální přijetí kmene do LLM - uznání kmene na republikovém ligovém sněmu 3. června.

V červenci proběhl Tábor písní konaný Na skalce s úspěšnou táborovou hrou inspirovanou pravěkem aneb "Co jsme to tátovi provedli".

Začátkem srpna se zúčastnilo 5 členů kmene mezinárodního tábora spřátelených měst v dánském Albertslundu. Náš dík za příjemný týden strávený spolu s dánskými a anglickými skauty, německými záchranáři, žáky ukrajinské hudební školy a grónskými eskymáky patří zejména dánským organizátorům, kteří nám finančně zabezpečili tamější pobyt. Užili jsme si koupání v moři i v bazénech, orientační běhy, zábavní park Tivoli, muzeum voskových figurín, vesnici jako vystřiženou z doby železné, procházku Kodaní a po večerech i společných ohňů.

Koncem srpna Kamzík, Strejda, Mája a Krteček úspěšně absolvují týdenní Čotokvu pro náčelníky rodů zaměřenou i na praktické dovednosti a znalosti.

Začátkem školního roku jsme spolu s kmenem Mniwača wičašayatapi, Klubem českých turistů v Říčanech a TJ Radošovice uspořádali první ročník pochodu Indiánské rozloučení s létem. Děti i jejich rodiče si mohli vyzkoušet svoji zručnost, rychlost i obratnost, navštívit týpí a zhlédnout ukázky indiánských tanců a písní.

Další období roku bylo ovlivněno studijními povinnostmi ohnivce a úrazem náčelníka. Přesto zůstává činnost kmene zachována.

1996 - Světové setkání woodcrafterů, další sebezdokonalování a blízkost

V dubnu roku 1996 pořádá LLM u příležitosti 60 let od návštěvy E. T. Setona (svého zakladatele) v Čechách výstavu věnovanou nejen historii, ale i současným aktivitám. Mezi mnoha kmeny (oddíly) prezentují v říčanském muzeu fotografiemi a různými výrobky svoji dosavadní činnost i oba místní kmeny - kmen Bobrů a kmen Vládce moří. 15. června se účastníme dětského dne v Olivovně, která právě oslavila 100 let od svého založení. Sedmi indiánských disciplín se k naší radosti účastní mnoho dětí, ale též jejich rodičů. Největší úspěch má rozdělávání ohně křesáním.

Letošní tábor je významný odjezdem pěti našich členů na První světové setkání woodcrafterů poblíž Žďáru nad Sázavou. Pořádáme zde "Přátelský běh" a předvádíme splétání z kůže. Podle počasí a této úspěšné výroby získal později i náš tábor jméno "Tábor zmoklých náramků" a vznikla kmenová tradice jejich pletení.

Potáborové výpravy jsou letos dokonce dvě, první na tábor kmene Mniwača Wičašayatapi a druhá pro změnu na kolech na bývalé tábořiště.

7.9. se koná druhý ročník indiánského pochodu, kde si kmen Bobrů opět bere na starost zábavnou část akce pro děti a prezentaci naší organizace.

4. výroční sněm kmene je poprvé spojen s podzimním tábořením v týpí a je opět volební, ohnivcem se stává Strejda; postupně dorůstá první kmenová generace.

1997 - nová klubovna i členové

Na jaře zvelebujeme nově získanou klubovnu ve škole, kterou nám zapůjčilo město a ředitel 2. ZŠ. Teď je vše připraveno na příchod mnoha toužebně očekávaných nováčků. Ti po podařeném "náboru" ve škole v podání Špiclíka, Máji a Cheta skutečně přicházejí. Jejich první výprava je zavedla do skanzenu v Přerově nad Labem.

V červnu probíhají dvě akce pořádané Olivovnou, při kterých máme opět na starost zábavu pro děti. 14. 6. je to pochod okolím Říčan s programem v areálu Olivovny a 21. 6. se podílíme na organizaci dne plného her a soutěží pro děti, které se sem přijely léčit.

Dobu velkých povodní trávíme na táboře plném nováčků z Říčan i Prahy. Nutno podotknouti, že bez větších problémů. Při věčném sušení a řezání dříví si čteme indiánské pověsti. Stíháme dokonce i celou etapovou hru "Seminolské války". Slavíme indiánskou svatbu a Monte předává kmeni novou dýmku.

Po prázdninách opět zavádíme společenství. Společenství Orla (starší) povedou Kamzík, Strejda a Mája, společenství Vlka (mladší) pak Špiclík a Chet. S Kovym, odcházejícím na vojnu, se loučíme po našem - výpravou do skal Kokořínska a Českého Středohoří.

V listopadu můžeme po čtyřech letech opět uspořádat spaní v klubovně, které se stalo nepochybně nejoblíbenější akcí podzimu.

1998 - mnoho činů i nadějí

V lednu je předáním sedmi osvědčení slavnostně završeno podzimní snažení účastníků prvního Kuníku (kmenového kurzu pro náčelníky rodů).

Po Velikonocích probíhá výprava do Pojizeří, významná především účastí pražských dětí, které nemohou dojíždět pravidelně na kmenové schůzky, ale rády s námi jezdí na tábor.

V květnu a červnu se na třech výpravách pouštíme do výroby dalších tyčí na týpí a postelí, neboť, jak se zdá, zájemců o tábor je letos poměrně hodně, a tak ani nově ušitá týpí nebudou zahálet.

Na závěrečném ohni křtí Králíček totem, který nám darovali Májovci. Na památku jejich trampských vandrů mu říkáme Pikulík.

Podle našich věčných průvodců dostává tábor jméno tábor Žab a myší. Etapová hra je inspirována řeckými bájemi a pověstmi. Nejmladší děti předškolního věku tvoří rod Trpaslíků a "světoznámá" rocková skupina Queek zde konaným koncertem završuje třetí rok své existence.

Indiánské rozloučení s létem letos pořádají již jen Klub českých turistů a oba říčanské kmeny. Po celý rok se plní a na sněmech přiznává nebývalé množství orlích per, ohnivcem je opět zvolen Monte. Historicky nejmladším členem kmene se po splnění všech podmínek stává ve svých osmi letech Želvička.

1999 - tři Sagamoři a obrázky

Druhý říčanský kmen Vládce moří také získal po sedmiletém shánění klubovnu a její část nám poskytl. Společenství Orla dostává tedy svoji místnost, neboť kapacita naší hlavní klubovny je "poněkud" omezená.

Ke kmenovému bodování přibývá rozdávání obrázků dvěma nejlepším členům společenství Vlka za každou schůzku. Koncem června pak můžeme poprvé vyhlásit jejich nejúspěšnějšího "sběratele". Letošní předtáborové výpravy mají další, novou náplň - přípravu dřeva na luky a na topení.

Na sněmu Ligy lesní moudrosti, kterého se každoročně účastníme, získává Ježek za lovcovu lampičku první místo v soutěži o nejmalebnější woodcrafterský výrobek.

Tábor Posledního šípu dosáhl dalšího rekordu - jedenácti týpí. Hemží se nejen obvyklými Indiány, ale i rytíři a zbojníky, neboť jsme tentokrát zavítali do Sherwoodského hvozdu za samotným Robinem Hoodem a jeho přáteli. Významnou událostí je dosažení lesního titulu sagamor (bojovník) Ježkem a Vendou a přechod druhé kmenové generace do Velké lóže.

V srpnu jedeme na výpravu již potřetí na kolech a Montemu a Soně přejeme vše nejlepší na společné cestě životem. Páté Indiánské rozloučení s létem se vyznačuje krásným počasím a rekordní účastí veřejnosti. Děti si mohou tentokrát vyzkoušet i různé "vodní" disciplíny a ti poněkud starší pro změnu zazpívat s country hudbou.

V listopadu si neopomeneme na koncertě a pak i u dobového programu v televizi připomenout deset let od Sametové revoluce.

2000 - spolupráce i pomoc

V tomto roce opět oživujeme kontakty s našimi přáteli z Dánska, kteří nás přijeli v lednu navštívit. Uvítali jsme je v naší klubovně, společně jednali na městském úřadě a navštívili Český Šternberk, památky Kutné Hory a dokonce i naše tábořiště. V září dva z nás naopak zavítali na festival do Albertslundu projednat naši účast na připravovaném mezinárodním táboře v Anglii a shlédnout kulturní program, zvláště nám již dobře známý ukrajinský dětský pěvecký sbor.

V dubnu jsme jako hosté Mraveniště prezentovali svoji činnost v MěKS Labuť. Na výstavě nástěnkou a při veřejném vystoupení divadlem "Proč má sova velké oči" a několika písničkami.

Říčanským dětem k jejich svátku pořádáme společně s Mraveništěm 1.ročník Velké cyklistické soutěže. Na táboře Deštivých výprav nejsou deštivé jen ty. Etapová hra nás tentokrát zavedla za Chody a obranou jejich privilegií. Velkou pomocí pro nás byl rychlý týdenní záskok dokonce tří zdravotnic.

Osmý výroční sněm je ve znamení doposud největších změn v náčelnictvu kmene. Ohnivcem se stává Špiclík a písmákem Venda. Hned další den se vydáváme na dobrodružnou výpravu do Ronova nad Doubravou.

2001 - slib kmeni a týpí v Anglii

Na jaře jsou celému kmeni představeny obrázky táborů od Máji a Špiclíka, stínítko k lampičce, které vyráběli nejmladší a začínáme psát do nové Kamzíkem svázané kroniky.

Po loňské Povelikonoční výpravě s vedrem v Českosaském Švýcarsku se letos pro změnu v Jizerských horách koulujeme a brodíme sněhem. V červnu pořádáme druhý ročník Velké cyklistické soutěže.

Nejslavnostnější událostí tábora Dívčího lakrosu se stal nově zavedený, ale již v počátcích kmene zamýšlený, slib členů kmene. Dále nám tento tábor zůstal v paměti díky táborové hře o Apačích, slavnostnímu ohni o návštěvním dni a především nově ušitých bederek chlapců a batikovaných sukní dívek.

Díky finanční pomoci města Říčan a našich Dánských přátel se po týdenním odpočinku můžeme vydat v počtu 12 lidí na 4. tábor spřátelených měst v Anglického Whitstablu. Celý druhý den se bavíme na pláži u moře, lezeme na umělé horolezecké stěně, navštěvujeme zábavní park ale také muzeum v přírodě a katedrálu v Canterbury, kde se setkáváme se starostou tohoto starobylého města. Na oplátku pomáháme při službách v táboře, stavíme a předvádíme ostatním naše týpí a jeden večer pořádáme sněm se zábavným programem. Nakonec pomáháme uklízet tábořiště a společně s našimi novými přáteli navštěvujeme typický anglický hrad Leeds Castle.

V září nás opět čeká další ročník Indiánského rozloučení s létem a účastníme se táboření malé lóže spojeného s Kiwendothou (memoriál E. T. Setona) na Malém Valdenu. Při výpravě na hrad Borotín se naplno pouští do práce nová generace náčelníků rodů.

2002 - 100 let woodcraftu a 10 kmene

Pro nové náčelníky a podnáčelníky rodů se v březnu koná druhý Kuník. Na tento víkend v Jílovém, vyplněný především výukou, ale i zábavou a několika hrami, budou účastníci jistě vzpomínat.

Již tradiční Povelikonoční výprava nás zavedla do západočeských lázní a za zdejší obdivuhodnou přírodou. Největším zážitkem se ale stala samotným majitelem provedená "soukromá" prohlídka románského hradu ve Skalné. Počátkem května se vydáváme za našimi nejvzdálenějšími členy na Bykáň, kde se i všichni svezeme na koních.

Tábor Slunce a vichrů se vydařil i co do počasí. Táborová hra nás provedla dobrodružným životem Vikingů, spousty legrace se užilo při Apačském trojboji a dalším Poháru tety Kateřiny. 2.7. jsme se zapálením slavnostního ohně za přítomnoti všech tří dosavadních ohnivců připojili k ostatním příznivcům Lesní moudrosti a připomněli si tak, že naše hnutí vzniklo přesně před sto lety.

V obvyklém zářijovém termínu se opět vydáváme na Kiwendothu, kde se Blesk umístila na třetím místě ve své kategorii. Samozřejmě, že jsme se opět podíleli na pořádání dalších ročníků Velké cyklistické soutěže a Indiánského rozloučení s létem.

V listopadu jsme oslavili 10 let našeho kmene. Hlavní akcí bylo "trojdílné" setkání současných a bývalých členů. Nejdříve jsme si zavzpomínali při promítání a drobných soutěžích, pak navštívili klubovnu, kde to všechno začalo a nakonec někteří starší poseděli U Procházků.

2003 - Zářit, neshořet! aneb hesla a rodové stuhy

Na jaře nás letošní Povelikonoční výprava zavedla do Nového Boru, na Panskou skálu a na Klíč, roky plánovaná jednodenní výprava na zříceninu Valdek v brdských lesích a vojenském pásmu… a konala se i veleúspěšná výprava na kolech s častými opravami a závěrečným smýváním bláta nasbíraného cestou.

V červnu definitivně vracíme klubovnu používanou staršími našeho kmene, ti se tak vracejí zpátky do klubovny ve škole, která však nemá potřebnou kapacitu. Rody si po vzoru skotských klanů vybírají svá hesla a ty pak vyšívají na své standarty – rodové stuhy.

Na táboře Kouzelné galaxie jsme se tentokrát posunuli v čase přibližně o pět set let dopředu a starali se o nerušený vývoj jiných, méně rozvinutých civilizací a jiných forem života. Poblíž našich týpí se po trojdenních výpravách objevila kruhová ohrada a k lidem a několika psům přibyli letos i dva koně.

K tradiční cyklistické soutěži a Indiánskému rozloučení s létem jsme ještě přidali zábavné odpoledne pro děti z pěstounských rodin. Navzdory deštivému počasí jsme zažili spoustu radosti a nadšení zúčastněných i organizátorů. Na Kiwendotě jsme se již stali tradičními účastníky a Blesk byla na třetím místě zastoupena Motýlkem.

2004 - Velké stavby a krásné cesty

Jaro bylo ve znamení předjarního sněhového putování Českou Sibiří do Koutů, povelikonočního sbíhání Černé hory a sušení se v chatě v Jánských Lázních, a červnovou výpravou na Kratochvíli a Helfenburk. Hrnečkům na čajíček v klubovně dávají trochu pořádku i malebnosti kožené jmenovky, fantazii se meze nekladou. Také se, především starší, hromadně pouštějí do šití severských šatů a košil.

Staleté smrky nad naším říčanským sněmovištěm, které pamatuje i dávné setkání Malé lóže pražských a středočeských kmenů, padly pilami dřevorubců a nám tak zbylo místo plné větví a rýh, ale my se pouštíme do práce a snažíme se dát do pořádku, co se dá a vrátit tak místu další život.

Vyvolávačem kmene je zvolen Lvíče, který se se svým nově vyrobeným bubnem a paličkou na táboře ujímá svého úřadu.

Po rozsáhlých jarních přípravách se na táboře starší kmene v čele s Montem, Jirkou a Medvědem pouštějí do opravy kuchyně spočívající v postupné výměně takřka všech trámů a stojek. Na svém místě zůstává vlastně jen střecha. Mladší pro změnu staví pyramidy a obchodují i válčí ve starém Egyptě, nakonec procházejí nočním labyrintem, luští dávná poselství a odmítají archeologický výzkum svých výtvorů.

Indiánské (roz)loučení s létem se dočkalo svého jubilejního 10. ročníku a doznalo některých změn, aby bylo ještě přitažlivější. Pořadatelé se ustálili na Mraveništi a kmeni Bobrů. Opět po několika letech stavíme týpí a přivádíme do něj děti za rozděláváním ohně křesáním a dospělé především za kronikami a různými výrobky. Změněná grafika a název, upomínkové předměty, takřka indiánské malování účastníků, předvádění různých dovedností v cíli, ale především krásné počasí se postaraly o nebývalý úspěch této akce.

Na 7. volebním sněmu doznává náčelnictvo kmene asi největších změn v našich dějinách; písmákem se stává Čiko, strážkyní wampumu Venda a ohnivcem Beran. Dodatečně si uvědomujeme, že volbami prošli vítězně právě ti, co byli navrženi svými předchůdci.

2005 - Králíček do lesa a dva na Čotokvě

V tomto roce se všichni pouštíme do šití mokasínů nejdříve z deky a ti nejvytrvalejší i z kůže. Nejúspěšnější, i co do účasti, výpravou jara je výprava ke Chrámu sv. Víta a pendolínem na Říp.

Po Indiánském loučení s létem doznala velkých změn i Velká cyklistická soutěž, která se vydává do Austrálie. Bobři se opět neztratili, starší jako organizátoři a mladší jako soutěžící a někteří z nich dokonce na stupních vítězů.

V soutěži „Těžíme hliník z římanských domácností“ jsme se umístili na prvním místě v kategorii „part“.

Rekonstrukce kuchyně pokračuje od jara do podzimu jejím pobíjením a natíráním a při tom se opět vozí a pořízují tyče na týpí.

Na táboře Statečných králíků se stáváme těmito zvířátky a prožíváme jejich dobrodružství podle knihy Richarda Addamse Daleká cesta za domovem. Na bykáňských trpělivých koních se letos jen nejezdí, ale také probíhá mezirodová soutěž v jejich zdobení – od luční víly a školačky a kovboje až po moučný přeliv, výstavu bot a mumii. Králíček se stává druhým (prvním ve kmeni dospělým) člověkem, který se vydává na Hladovění.

Konečně po deseti letech se opět dva z nás – Beran a Straka účastní Čotokvy pro náčelníky rodů a nejen, že ji velice úspěšně absolvují, ale především nacházejí nové přátele. Škoda, že po táboře najednou nemáme ani jednu možnou náčelnici rodu oproti asi pěti možných náčelníků.

Kiwendotha se letos koná v dosti studeném a deštivém počasí. Při nižší účasti se neztratili ani naši nováčkové.

2006

V tomto roce tedy rody neexistují, ale především mladší dívky svým nadšením jdou příkladem dalším.

Letos jsme si užili i sněhu při sáňkovací výpravě do Tehova s vařením a skoro zimní výprava na zříceninu Kamýk. Při Povelikonoční výpravě do Sušice a na hrad Velhartice sháníme ovečky a hrajeme divadlo. Plány na tábor pak spřádáme po prohlídce Kutné Hory a svezení se na koních na Bykáni.

Po mnohaletém váhání jsme se letos poprvé vydali na hru „Starou Prahou“ pořádanou kmenem Ťapáč. Řízením osudu se naše velká část po rozlosování sešla v jednom družstvu, které nakonec skončilo druhé, ale hlavní byl pocit z báječné akce a nových kamarádů.

Tábor Pěti sluncí získal své jméno podle Aztécké báje, kdy se ne a ne podařit stvořit správné Slunce i podle někdy až přespříliš báječného počasí. Táborová hra začala divadelním ztvárněním této báje a provedla nás celými dějinami této říše od dávného příchodu až po její tragický konec. O návštěvním dni vyhrává další Pohár tety Kateřiny Mája, a polovina slavné skupiny Queek zahraje několik písní ze svého dávného repertoáru.

Změn doznává i naše klubovna, kam přibyl nový koberec a skříňka na hrnečky a po výměně oken jsme ji nově vymalovali.

Opět jsme se činili při akcích pro veřejnost „Cykloadventure“ a „Indiánském loučení s létem“, na jaře jsme opět získali sladkou odměnu za první místo v naší kategorii ve sbírání hliníku.

Prosincová deštivá výprava do Ronova nad Doubravou nás zavedla ke Klokočovské Lípě a na hrad Oheb, při sušení hrajeme Piráty, kteří se stali asi naší nejúspěšnější deskovou hrou všech dob.

2007 - … a dvě Čotokvy

Povelikonoční výprava nás letos zavedla do Oseka na hrad i do kláštera a nově objeveným dopravním prostředkem se stala lanovka na Komáří hůrku. Po vzoru hrdinů filmu Maharal tajemství talismanu, který jsme viděli po jednom spaní v klubovně, se v červnu vydáváme na Zvíkov v kombinaci s jednodenní výpravou na Příběnice.

Třetí kolo soutěže „Těžíme hliník z říčanských domácností“ se nám povedlo, byli jsme opět první v kategorii „part“ a v celkovém množství s 88,95 kg na třetím místě, hned za dvěma základními školami, a ty jsou přece jen trochu větší než my.

Tábor Arabské kávy byl slavnostně zahájen předáním stuh novým rodovým náčelníkům, především nejmladším z právě dospívající generace, takže se jednou dostalo i na ně. Ti starší se už loni naplno chopili organizace tábora. Po roce se za tábor vrátila kruhová ohrada s pro nás dobře známými koňmi. Dostavba kuchyně byla zakončena během trojdenních výprav vybudováním půdičky. Táborová hra je na motivy knihy Alchymista od Pabla Coelha, je možností si více či méně symbolicky vyzkoušet putování pouští, práci u kupce, shánění ovcí, vyzdvižení pokladu a uvařit pravou arabskou kávu, která probudí i náčelníka… Nejúspěšnější etapou byl trh, kde se každý snažil vydělat nějaké peníze tím, že se mu podaří něco prodat či nabídnou co nejoriginálnější službu. Takže bylo možné koupit kouzelné peří a bylinky, shlédnout divadlo, svézt se na velbloudovi a třeba i navštívit čističe bot a nefalšovanou relaxační masáž.

V srpnu se pár lidí vrací k tradici potáborových výprav na kolech a vydává se za deštivého počasí navštívit bývalé tábořiště oddílu Bobrů a Ameriku. Chet zvědavý na záležitosti duchovní se vydává na Ohniveckou Čotokvu. Na Čotokvě pro náčelníky rodů poznávají nové přátele Myšák, Blesk a Slunce. S těmi se pak seznamujeme i my, co se účastníme podzimní Kiwendothy, kde se Myšák umístil na výborném 2. místě v kategorii nejstarších.

Indiánské loučení s létem a přípravy na něj je pro nás dobrým důvodem pro podzimní táboření v týpí. Letošní 13. ročník dosáhl díky krásnému počasí nového rekordu přibližně šesti set účastníků a trvá do pozdních večerních hodin, než se všichni vystřídají na disciplínách.

V říjnu se poprvé účastníme Veletrhu říčanských neziskových organizací, kde se navzájem seznamujeme s činností. Koncert trampské skupiny Hop Trop také nemohli někteří z nás vynechat.

Vrcholem podzimu je oslava 15 let kmene, První částí byla přátelská Duhová hra poblíž již bývalého Srnčího paloučku a mostu pod nímž jsme se scházeli za deště, když jsme neměli klubovnu. V druhé části jsme poseděli společně s bývalými členy a dalšími hosty při promítání fotek, hraní na kytaru a pár hříčkách.